Po 2. světové válce se takřka 2 miliony odsunutých Němců usadily v Bavorsku. Důvodů bylo několik. Bavorsko bylo válkou oproti průmyslovým oblastem relativně málo postižené, zemědělský ráz krajiny sliboval, že zde nebude panovat bezprostřední hlad. Pro odsunuté z Pošumaví a západních Čech měli Bavoři podobnou mentalitu.
Většina z nově se v Bavorsku usídlivších zde měla krušné začátky. Místní obyvatelé na ně pohlíželi nevraživě a docela se sžít a překonat všechny překážky se podařilo mnohdy až v další generaci. Na druhou stranu se střední generace odsunutých Němců dokázala ve snaze zajistit své blízké emancipovat a založit si vlastní podniky. Sudetští Němci, kteří tvořili po roce 1945 dvacet procent bavorské populace, se tak významně podíleli na poválečném bavorském hospodářském zázraku.
Touha po domově, kde prožili své mládí a dětství, a který byl nedostupný, byla pro ně společným poutem, kvůli kterému začali sudetští Němci zakládat krajanské spolky a rovněž obnovovat ty předválečné, které fungovaly ve staré vlasti. Vznikaly krajanské časopisy. Spolky začaly shromažďovat různé předměty, které jim připomínaly domov, listiny dokládající jejich původ a zakládat alba, ve kterých jsou pečlivě popsané fotografie: Postupně v některých bavorských městech vznikala muzea a archivy českých měst (mj. České Lípy či Mimoně). V šedesátých letech mnozí navštívili svůj bývalý domov a někteří se od té doby vracejí pravidelně.
Společensky se stýkali a udržovali zvyky z domova také krajané z České Lípy. Velmi aktivní v tomto směru byli manželé Hellerovi. Dr. Viktor Heller se společně s manželkou Helgou dlouhá léta starali o vydávání českolipského krajanského časopisu Leipaer Heimatbrief, který ještě pod jiným vedením vycházel od roku 1948. Díky činnosti manželů Hellerových v jejich domě začal vznikat archiv a knihovna, vztahující se k dějinám a kultuře českého pohraničí s důrazem na Českolipsko. Lidé napojení na dodnes vycházející časopis Leipaer Heimatbrief se v České Lípě každoročně scházejí.
Jejich skupina měla již od devadesátých let velký zájem o setkávání s vlastivědnými pracovníky českolipského muzea a archivu i s představiteli města. Za muzeum jim vždy věnoval nejlepší péči historik Ladislav Smejkal. K němu se v posledních letech přidal i Tomáš Cidlina, který asi před dvěma lety začal mezi krajany provádět výzkum za užití metod orální historie. Na jeho výzvu v krajanském časopise odpověděl asi tucet rodáků z České Lípy. Díky rozhovorům a dopisování s nimi se daří sbírat celou řadu poznatků o válečné i předválečné České Lípě. Jejich životní příběhy a postoje se nedají paušalizovat, jsou rozličné a velmi zajímavé.
Paní Helga Heller pozvala Tomáše Cidlinu ke studiu v „českolipských“ pracovnách svého domu v Pasově na základě předcházející korespondence a letního setkání v Regensburgu. Historik se vydal do Bavorska na podzim minulého roku s pečlivě naplánovanou cestou po bavorských městech, ve kterých se měl setkat se svými respondenty a upřesnit si jejich osudy a nasbírat další materiály.
Nejdříve se zastavil ve starobylém Regensburgu. Zde se setkal s Dr. Wenzelem, který pochází z rodu lékařů a lékárníků působících v České Lípě. Narodil se v roce 1925, v 18 letech narukoval do Wehrmachtu a bojoval na východní frontě. Za dramatických okolností přešel na konci války do amerického zajetí, ve kterém byl takřka dva roky. Potom se usadil v Regensburgu a vystudoval medicínu.
Další cesta vedla do Pasova za paní Heller roz. Lippert, která se narodila v České Lípě v roce 1928. Po konci války byla posílána na práci na statky v okolí České Lípy. Ve městě tak nebyla osudového 14. června, kdy byl její matce doručen rozkaz k vysídlení. Když Helga 15. června večer přijela z Bezdězu do České Lípy, našla zamčený prázdný dům, do kterého již nemohla vstoupit. Její matka byla téhož rána vyhnána pěšky z města společně s dalšími obyvateli České Lípy.
Další zajímavé setkání Tomáše Cidlinu čekalo v Tutzingu u Helgy Wilms roz. Graf, spolužačky a přítelkyně paní Heller. Její otec spoluzaložil v České Lípě Bund der Landwirte (Německou agrární stranu). Byl to antifašista, který rozpoznal zvrácenost nacistické ideologie a veřejně před ní varoval. Aby si zachránil život, musel v roce 1938 odejít s československými vojáky. Zbytku rodiny nastaly po celou válku krušné chvíle. V květnu 1945 se jejich otec vrátil z pražského exilu. Nikoliv na dlouho: i když byl antifašista, byl hlavně Němec a 15. června musel i on se svou manželkou a dcerou odejít s dalšími 5000 pěšky do Waltersdorfu.
Poslední setkání se uskutečnilo v klášteře ve městě Ettal. Zde přijal Tomáše Cidlinu páter Angelus Waldstein, který se narodil na zámku v Doksech. Co se děje na Českolipsku jej zajímá, a zejména jej těší současné dění kolem dokeského zámku. Dříve rád cestoval, Českou Lípu a Doksy pravidelně navštěvoval, nyní město a dění v něm sleduje nadále díky internetu.
Po zastávce v alpském Ettalu následoval návrat s ještě jednou zastávkou v Pasově u paní Heller. Ta českolipským badatelům věnovala několik publikací se vztahem k České Lípě a severním Čechám a hlavně několik alb naditých fotografiemi České Lípy a jejích obyvatel. Všechny fotografie precizně urovnané a popsané se staly novou, dosud neznámou studnicí studijního materiálu o dějinách města. Prostudovat a roztřídit je bude jistě zajímavý, ale zdlouhavý proces, na jehož konci se návštěvníci muzejních akcí mohou těšit na jejich zveřejnění na výstavách, přednáškách nebo v publikacích. Materiály z Bavorska mimo jiné dokládají, nakolik se místním odsunutým Němcům dařilo udržet svoji kulturu, pospolitost a identitu. O tuto identitu už naopak ztrácejí mnohdy zájem děti a vnuci lidí, kteří si obraz starého domova dosud úzkostlivě udržují. V tomto okamžiku jsou českolipské paměťové instituce jako archiv a muzeum těmi, které jejich odkaz vděčně začleňují do svých sbírek.